17/99 (10. září)

Předchozí číslo
Hlavní stránka
Další číslo

Info"V" - zpravodaj MěÚ
Varnsdorf

Zpravodajství ~ Sport

• Požadujeme pro Varnsdorf stanici rychlé záchranné služby
• Nestěžujeme si příliš často
• Varnsdofské kontrasty Jiřího Kotyka
• Technické služby města Varnsdorf, s. r. o., ve spolupráci s Městem vyhlašují
• Podporujme domácí produkci
• Pozor na telefonující zloděje!
• Kino Panorama, kdysi naše chlouba
• Nelze ověřit, mimo provoz!
• Vy se ptáte, právník odpovídá
• Dopravní hřiště zchátralo, dětská hřiště chybějí
• Lech Przeczek - Aforismy
• Varnsdorf v dobové fotografii
• Psi ve městě - radost i problémy
• Zlatá slova
• Přednáška, která by vám neměla ujít
• Uplakané loučení s prázdninami
• Z tvorby našich čtenářů
• Dopisy v koši nekončí
• Koncerty v kostele se líbily
• Lužičtí Srbové v našem tisku
• Technické služby po transformaci
• Za Františkem Polákem

DOPISY

Požadujeme pro Varnsdorf stanici rychlé záchranné služby

Vycházejíc ze změn, které nastaly postupným zrušením veškerých akutních lůžek v městské nemocnici, podstatně ovlivňujících charakter poskytovaných zdravotnických služeb ve Varnsdorfu, doporučuje zdravotní komise Městské rady trvat na uskutečnění příslibu Okresního úřadu zřídit v našem městě stanici rychlé záchranné služby. Tímto požadavkem se zabývala Městská rada na svém poslední zasedání dne 26. srpna za přítomnosti předsedy zdravotní komise MUDr. L. Svobody a ředitele nemocnice MUDr. V. Járy. Ze současného zajištění akutní péče v oblasti Varnsdorfu a okolí vyplývá skutečnost, že často dochází z důvodu plošné rozsáhlosti Šluknovského výběžku při akutních stavech (úrazového i neúrazového charakteru) k časovým prodlevám příjezdu vozidla rychlé zdravotní pomoci. Na základě nátlaku veřejnosti vyjíždí sanitka Nemocnice Varnsdorf, aby pacienta alespoň převezla do zařízené ortopedicko- traumatologické ambulance v nemocnici. K opakovaným voláním dochází zejména v mimoordinačních hodinách, kdy ještě není zajišťována pohotovostní lékařská služba. Vesměs se jedná o úrazy a akutní stavy, které vznikají po sedmé hodině ranní a v době kolem 16. hodiny, kdy nastávají značné přesuny obyvatel ze zaměstnání, protože Varnsdorf je nejprůmyslovějším městem výběžku, kam dojíždí za prací mnoho lidí. Nemocnice Varnsdorf je přístrojově i personálně vybavena pro možnost realizace rozšířené záchranné zdravotnické služby a je nejspíše pouze na Okresním úřadě, zda bude moci tuto službu pro občany východní části Šluknovského výběžku zajišťovat. Městská rada pověřila starostu města, aby vyvolal jednání s Okresním úřadem v této věci.

Nestěžujeme si příliš často

Za 1. pololetí letošního roku bylo podáno na Městský úřad ve Varnsdorfu celkem 27 stížností občanů. Zákonná lhůta pro vyřízení stížností je 30 dnů, v případě, že se jedná o přestupek podle zákona č. 200/90 Sb., řídí se lhůty tímto zákonem. Z výše uvedených 27 stížností byly dvě postoupeny okresním orgánům, v jednom případě se občan přes vyzvání k osobnímu jednání nedostavil. Zbylých 24 stížností řešily jednotlivé odbory Městského úřadu. celkem 12 stížností bylo oprávněných (z toho v pěti případech bylo zahájeno přestupkové řízení), deset neoprávněných, jedna stížnost byla předána k řešení přestupkové komisi (je dosud ve vyřizování) a v jednom případě bylo občanu doporučeno obrátit se na právníka. Převážnou část stížností řešil odbor správy majetku a investic, komise pro projednávání přestupků a Stavební úřad. Týkaly se nekvalitního provedení stavebních prací, stavu komunikací a prováděných prací, vyúčtování služeb, užívání pozemků, občanského soužití, nepořádku v domě, rušení nočního klidu, nesprávného parkování vozidel a provádění stavebních úprav bez povolení.

Varnsdofské kontrasty Jiřího Kotyka

Konec 2. milenia (tisíciletí) zastihuje naše město při změnách, které se projevují i v jeho vzhledu. Některé stavby a budovy dostaly nový a krásný vzhled, některé na-opak ztratily své poslání, zůstaly opuštěné, a proto chátrají. Obrázkový seriál redak-čního fotografa Jiřího Kotyka se snaží připomenout, v jak rozdílném stavu se některé objekty právě nacházejí. Dnešní dva snímky ukazují, jak dopadl hotel Panorama (snímek nahoře) a na-opak, jak pěkně vítá naše hosty na hraničním přechodu jediný funkční hotel města - hotel Ludmila.

Technické služby města Varnsdorf, s. r. o., ve spolupráci s Městem vyhlašují

Občany upozorňujeme, že nebudou odváženy pneumatiky, barvy, autobaterie, oleje, staré televizory a lednice, dehtovaný papír a IPA. Tento odpad patří do kategorie nebezpečných odpadů a je průběžně odebírán přímo v areálu Technických služeb. Rovněž nebude odvážena stavební suť, odpad ze zahrádek ani domovní odpad umístěný mimo popelnici nebo kontejner.

Podporujme domácí produkci

Stále špatný poměr směnného a hodnotového (tzv. paritního) kursu koruny vůči většině evropských měn je příčinou obrovských a stále rostoucích ztrát národního majetku a bídy našeho hospodářství. Špatný poměr paritního a směnného kursu se dá napravovat dvěma způsoby. Revalvační změnou směnného kursu (k tomu vhodné podmínky byly promeškány v prvních letech transformace) a současným zvyšováním mezd a cen na vnitřním trhu při stagnaci směnného kursu (což není klasická inflace). Oba mechanismy však vyžadují, aby byla vyrovnaná bilance zahraničního obchodu.

Je třeba odmítnout blud, že oslabování koruny je žádoucí, že to zlepší bilanci zahraničního obchodu. Je tomu naopak. První chyba byla, že na začátku transformace byla nasazena přehnaně velká devalvace a nebyla dostatečně korigována. Tak bylo možné nakupovat u nás za marky a dolary zboží zhruba za třetinu v cizině obvyklé ceny. V důsledku této výhodnosti devizové zásoby rychle rostly, takže se mohlo a mělo revalvovat (zhodnocovat korunu). Časem příliv deviz začal ochabovat, protože národního majetku hodně ubylo, když byl různými formami ukraden a výnos vyvezen za hranice, a zbytek byl z velké části hluboko pod cenou rozprodán. Byla tak připravena půda pro spekulanty.

Místo organizování obrany se ozývalo volání ekonomů, že je dobře, když koruna oslabí. To byl omyl nebo zlý úmysl. Není totiž pravda, že deficit obchodní bilance se zahraničím rostl proto, že byl objem vývozu malý proti dovozu, ale je pravda, že k vyrovnání bilance se muselo při tak špatném kursu vyvézt na západ třikrát tolik zboží, než kolik se odtud dováželo. Podstatně větší objem vyváženého zboží se nemůže podařit, protože by se toto zboží muselo vyrobit a někdo by ho musel koupit.

Dnes už je jedno, co způsobil omyl a co podivné zájmy. Pokud však doporučení dále devalvovat přichází ze zahraničí, je to pochopitelné. Utužil by se i do budoucna statut České republiky jako kolonie odevzdávající velkou část domácího produktu a většinu národního majetku bohatším partnerům bez náhrady. Ze stejného důvodu je nám ze zahraničí doporučováno minimalizovat naši vnitřní inflaci a pokračovat v restriktivní politice Národní banky. Znamená to však zakonzervovat nepříznivý stav, který může ztížit náš vstup do EU, protože to při hladině cen pod 70 procent průměru cen v EU nepřipadá v úvahu.

Cesta k řešení je jen jedna - k vyrovnání devizové bilance stačí nahradit 15 procent dovozu domácí výrobou, popřípadě utlumit zbytečné dovozy selektivními dovozovými přirážkami. Dřívější vlády, chválené ze zahraničí za nesmyslnou otevřenost našeho trhu, k tomu nechtěly přistoupit. Dovozní přirážky jsou přitom peníze, které zůstanou ve státě, devalvace odvádí naše peníze do ciziny. Výrobu pro domácí trh je třeba stimulovat podpůrnými opařeními tak, aby se výrobcům vyplatila. Zároveň by měla probíhat kampaň vysvětlující obyvatelstvu význam přednostní volby zboží z domácí produkce. Tím by se měli zabývat naši politici, místo podlamování koruny nešťastnými řečmi o prospěšnosti jejího oslabování.

Pozor na telefonující zloděje!

Není prakticky dne, aby ve Varnsdorfu nebo v jeho okolí nebylo odcizeno motorové vozidlo. Je tedy zřejmé, že v tomto regionu řádí dobře organizovaná skupina zlodějů, zaměřená převážně na auta německých občanů, ale kradoucí i naše vozy. Auta se ztrácejí na frekventovaných ulicích i na parkovištích obchodních center, která jsou obzvláště vhodná pro organizované loupeže, protože se za pomoci mobilních telefonů dají sledovat osádky vozů, vytypovaných pro krádež. Organizované krádeže probíhají tak, že nejméně tříčlenná parta zlodějů si rozdělí úkoly. Jeden člen bandy zůstává ve vozidle a hlídá okolí, druhý jde za osádkou vytypovaného vozu do prodejny a podává zprávu, jaký čas zbývá třetímu zloději, který provádí samotnou loupež.

Jak se tomu bránit? Nejlepší ochranou přirozeně zůstává nepouštět vůz z dohledu. Není-li to možné, je dobré používání přídavných mechanických blokovacích zařízení, která ztíží rychlou krádež. Pomohlo by, kdyby vedoucí prodejen zakázali používání mobilů v prostorách prodejen, protože by tím podstatně ztížili úlohu zlodějů, kteří dnes podávají svá hlášení o pohybu majitele automobilu po obchodě zcela bezstarostně. Pomohla by i častější kontrola neuniformovaných příslušníků policie se zaměřením na tyto bandy, jakož i monitorování parkovišť pomocí kamerového systému. Zatím jen můžeme zůstat u konstatování, že drzost zlodějů je přímo úměrná nedostatečné ochraně vozidel a malé preventivní činnosti policie.

Kino Panorama, kdysi naše chlouba

Když jsem byl v letech 1969 až 1971 na vojně, chodily mi pravidelně městské noviny. Byly tehdy psány takovou formou, že se na ně těšila celá rota, neboť se všichni dozvěděli, kdo komu ukradl slepici či přejel psa. Mimo jiné jsem se však dozvěděl, že se ve Varnsdorfu otevírá 70milimetrové kino Panorama. Noviny psaly, že na konstrukci střechy byla použita technologie zavěšení na lana, která byla před tím aplikována pouze na mnichovském olympijském stadioně.

Spolu se svým přítelem jsme využili návštěvy jeho táty autem a samozřejmě načerno, protože jsme to jako bažanti s opušťáky neměli nijak slavné, vyrazili do kina. Dávali tehdy film Spartakus.

Po návratu jsme pak nadšeně kamarádům vyprávěli, cože to máme ve Varnsdorfu za krásu. Po vojně jsme pak hojně využívali zařízení celého komplexu Panorama. Byla tu pěkná restaurace, vinárna, taneční sál. Fungoval hotel. Jak rychle se však celý komplex ve zcela nedávné době zdevastoval, to nemusím popisovat. Řekl bych, že nám vyrostl ošklivý vřed téměř ve středu města. Situace je komplikována i tím, že vlastníků Panoramy je několik,a bude velmi složité situaci řešit. Navíc zájemci o využití se příliš nehrnou.

Tím víc mě potěšila skutečnost, když nedávno se zájemci objevili. To jsem poprvé od uzavření viděl, jak to uvnitř vypadá. Je to skutečně příšerné, až neuvěřitelné, jak se za tak krátkou dobu může krásné prostředí změnit. Tak obrovské houby, jako jsou na sedadlech, jsem v životě neviděl. Všude voda, opadané omítky, samozřejmě stopy po vandalismu. Nesnažte se na to jít podívat, ponechte si Panoramu ve svých vzpomínkách, jak si ji pamatujete.

Když jsme skončili prohlídku, myslel jsem, že už tyto zájemce neuvidím. Tím více mne překvapilo, když se objevili ani ne za týden a předložili již počítačem zpracované návrhy na přestavbu interiérů včetně zpravované ekonomické rozvahy budoucího provozu. Nemohu samozřejmě zatím zveřejňovat záměry. Je pravdou, že dokud se nezačne skutečně něco v Panoramě dělat, nemůžeme jásat, ale město každou iniciativu, která vy vedla k řešení neutěšeného stavu, bude podporovat.

Nelze ověřit, mimo provoz!

Nechci polemizovat o výhodách bezhotovostních plateb či o možnosti výběru hotovosti v bankomatech. K tomu účelu jsou využívány různé druhy platebních karet. Má to své přednosti. Svízel může nastat, když si současné vymoženosti postaví hlavu a ne a ne provést úkon, který klient příslušného peněžního ústavu se samozřejmostí očekává.

Jako mnohokrát předtím jsem v pátek 20. srpna po jedenadvacáté hodině natankoval u čerpací stanice benzín a netuše žádné komplikace jsem chtěl příslušnou částku uhradit s použitím platební karty. K mému nemilému překvapení mě obsluhující personál upozornil, že v příslušném zařízení se objevilo sdělení, že nelze ověřit krytí na mém účtu. Důvod - neznámý. Protože jsem shodou okolností neměl u sebe dostatečnou finanční hotovost, dohodl jsem se s čerpadlářem, že si pro peníze zajedu a vše vyrovnám. Potřebnou hotovost jsem měl v úmyslu vyzvednout z bankomatu České spořitelny, a. s., v Otáhalově ulici, kde mám vedený účet a která mi také platební kartu vydala. Na displeji zmíněného bankomatu jsem si však mohl přečíst jen strohou informaci ămimo provozÓ. Neuspěl jsem ani u bankomatu Komerční banky, zřejmě z důvodu neprovozování bankomatu u spořitelny. Problém jsem tentokrát vyřešil jednoduše tak, že jsem si zajel pro peníze domů a poté dlužnou částku u čerpadla zaplatil. Vlastně se tentokrát nic vážného nestalo. Jen pár kilometrů bylo najeto zbytečně.

Reklama a různé informační materiály peněžních ústavů nás neustále přesvědčují o tom, že právě prostřednictvím platebních karet máme své peníze dostupné v každé době, ve dne i v noci, v pracovní den i ve svátek. Na cestách nemusíme mít prakticky žádnou hotovost a tím se chráníme proti ztrátě či odcizení peněz. V zahraničí si v bankomatu můžeme vybrat tamní měnu. Výhody a jen samé výhody. Konečně, já je nepopírám. Jen se nesmí vloudit chybička. Ať už nepředvídaná technická závada nebo že někdo z pracovníků finančního ústavu něco opomněl nebo zanedbal. Za jistých okolností by totiž pro důvěřivého a nic netušícího klienta mohla nastat neřešitelná situace.

Domnívám se, že my klienti, držitelé nejrůznějších platebních karet, bychom měli být poučeni o tom, jak si v takové situaci počínat, jak ji řešit. Vhodný způsob takovéto informace se jistě najde.

Vy se ptáte, právník odpovídá

Můj známý si ode mne v roce 1995 koupil kolo, které mi měl zaplatiti do 30. 11. 1995. Jelikož tak neučinil, několikrát jsem ho ústně i písemně upomínal a on mi vždy ústně přislíbil, že zaplatí. Do dnešního dne, tj. 31. 8. 1999, mi však nezaplatil nic a nedávno mi dokonce sdělil, že mi už nic platit nemusí, protože jeho dluh je promlčený. Je jeho tvrzení pravdivé?

Ačkoliv to z Vašeho dotazu jednoznačně nevyplývá, předpokládejme, že mezi vámi a vaším známým byla v roce 1995 uzavřena kupní smlouva podle občanského zákoníku. Podle paragrafu 101 občanského zákoníku je obecná promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Splatnost dluhu v tomto případě nastala 30. listopadu 1995 a vy jste mohl tohoto dne - objektivně posuzováno - poprvé uplatnit své právo u soudu, tj. podat žalobu. Podle paragrafu 12 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době své právo u soudu nebo jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. Přestože si to lidé často myslí, písemné upomínky nemají na běh promlčecí doby vliv!

Vzhledem k tomu, že neuvádíte jiné okolnosti, které by v toto případě mohly mít vliv na běh promlčecí doby (například písemné uznání závazku dlužníkem), je pravděpodobné, že k promlčení vašeho práva skutečně došlo. V každém případě je však třeba dodat, že promlčením právo nezaniká, ale trvá jako tzv. naturální právo. Pokud byste toto své právo uplatnil u soudu, bude záležet na tom, zda dlužník v soudním řízení vznese námitku promlčení. Jestliže tak však učiní, soud vám vaše právo bohužel nemůže přiznat a žalobu musí zamítnout.

Naši sousedé v panelovém domě neustále ruší všechny okolní nájemníky nadměrným hlukem, zejména hlasitou hudbou, která se u nich ozývá dlouho do noci. Co s tím můžeme dělat?

V tomto případě máte několik možností. Jako první bych vám doporučovala obrátit se na majitele domu, resp. pronajímatele, který je povinen zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. pronajímatel by měl písemně vyzvat nájemníky, kteří ruší hlukem ostatní osoby v domě, aby zajistili nápravu, a pokud tak neučiní, je oprávněn, v krajním případě, pokud je skutečně podstatným způsobem rušen klid v domě, dát těmto nájemníkům výpověď z nájmu bytu podle paragrafu 711 odst. 1 písm. c).

Další možností je například, v případě rušení nočního klidu v době od 22.00 do 6.00 hodin, oznámení přestupku na obecním či městském úřadě. V tomto případě je možno občanu, podle paragrafu 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/90 Sb., o přestupcích, uložit pokutu do 1000 korun.

Dopravní hřiště zchátralo, dětská hřiště chybějí

Píši za všechny mladé rodiny žijící ve Varnsdorfu, ale hlavně za sebe a svou rodinu.

Je mi moc líto, do jakého stavu se dostalo jediné dopravní hřiště v našem městě. Dnešní děti se nepotřebují učit znát dopravní značky a předpisy, nepotřebují si někde hrát a bavit se?

Jesle rušíte, školky jednu po druhé zavíráte, hřiště prodáváte na parcely; vždyť tu budeme mít děti ulice!

Zdá se mi, že pro děti od dvou do x let tu nic není a nic se nedělá. Kam taková máma nebo táta odpoledne nebo přes prázdniny má s dětmi jít? Každý na to nemá, aby vzal auto a někam jel. Proč taky? Já si moc dobře pamatuji, když se hřiště otvíralo, naše generace na něm vyrostla. Co uděláte pro generaci nastupující? Udělejte něco pro ně, vždyť vás zvolili jejich rodiče.

Dopravní hřiště je na dobrém místě, uprostřed města, kam každý bez problémů dojde. Dnes se tu ovšem zdržují snad jen volně pobíhající psi a odvážlivci. Kolotoč, houpačky, pískoviště, prolézačky, značky, cesty, altánky, to vše chybí nebo, pokud to zůstalo, je zdevastované a zarostlé trávou. Je také zarážející, že na volných prostranstvích, která patří městu, se tráva seká pouze dvakrát ročně. Vždyť je to jediné místo, kde si děti z paneláků mohou dnes hrát, ale zase s obavou, že si z přerostlé trávy odnesou klíště nebo něco jiného stejně nemilého. Veškerá pískoviště, která se nacházejí na pozemcích města, mají písek starý a bůh ví s čím smíchaný.

Moc vás prosím, zamyslete se nad těmito problémy. Bude to i vaše vizitka, jaká mladá generace vyroste.

Pozn. redakce: Dopis přišel na adresu redakce, byl však spíše určen Městské radě, které jsme jej také předali. S její reakcí vás určitě seznámíme.

Lech Przeczek - Aforismy

Třinecký básník a prozaik Lech Przeczek (1961) je bilingvista - píše stejně dobře česky i polsky - a letos na sebe upozornil dvojjazyčnou sbírkou básní Przeb¸ysky - Záblesky. Pro varnsdorfské patrioty je zajímavá především tím, že ji vyzdobil svou typickou grafikou náš Josef Poláček (viz obr.). Przeczek je také autorem osobitých aforismů. Zde je malá ochutnávka pro čtenáře našeho listu:

Ranní ptáče skáče málo, ještě by spalo.

Lehké dívky dnes vydělávají těžké peníze.

Ani nejlepší běžec neuteče před vlastním svědomím.

Často všechno sklízí ten, kdo nic nezasel.

Nechtěl vyrábět zmetky, proto raději nepracoval.

Svět potřebuje mnoho bezvýznamných lidí, aby mohlo vyniknout několik výjimečných.

Dobro a zlo jsou jako siamská dvojčata. Jedno bez druhého nemohou existovat. Odpočívej s mírou. Příliš častý odpočinek znásobuje únavu.

Nejdříve skvělá milenka,potom výtečná snoubenka a nakonec jen obyčejná manželka.

Byl sice na správné cestě, ale šel po ní opačným směrem.

S poctivostí dnes dojdeš leda tak k žebrácké holi.

Předběhl svou dobu a teď čeká, až ho dožene.

Varnsdorf v dobové fotografii

Až dosud jsme v této rubrice, v tomto seriálu z varnsdorfských dějin, věnovali pozornost exteriérům různých varnsdorfských budov, jejich vnějšímu vzhledu či vzhledu celých ulic. Našemu zájmu by však neměly ujít ani jejich interiéry, a to jednak pro svůj vzhled, ale také pro vytříbený vkus, s nímž byly vytvořeny, udržovány, popřípadě restaurovány, jindy pro historickou zajímavost.

Uveďme několik příkladů: patří sem interiéry všech místních kostelů, včetně studáneckého, jakož i poničeného červeného kostela, jenž zoufale volá po zásahu; všimněme si stavební čistoty biskupského gymnázia a jeho akusticko-stavebního klenotu - auly. Naší pozornosti by neměla ujít ani dnešní knihovna (č. 1746).

Drobnou, ale charakteristickou historickou drobnůstku přinášíme na dnes reprodukované fotografii (omlouváme se za sníženou kvalitu). Artefakt pochází z domu č. 498 na Národní ulici, dnes je tam Komerční banka. Ve jmenovaném domě bývalo apartmá, které hostilo nejvýznamnější návštěvy, pokud přenocovaly ve Varnsdorfu a jichž si místní obyvatelé nadmíru vážili. Na jejich počest umístili do onoho apartmá pamětní desku s textem, který v češtině zní:

Zde přenocoval

jeho císařská Výsost

arcivévoda Štěpán

zemský správce v Čechách

9. září 1841

a Jeho císařská Výsost

arcivévoda Rudolf

Korunní princ Rakouska

dne 6. července 1871.

Na shledanou při dalších dějepisných zajímavostech.

Psi ve městě - radost i problémy

Problematikou psů ve městech jsou nuceni se zabývat všude ve světě a nejinak je tomu i u nás. Ani v našem městě neumíme vyřešit otázku, jak přimět majitele psů, aby jejich miláčci neběhali volně po ulicích, neobtěžovali kolemjdoucí, neznečišťovali město a nerušili svým štěkotem a vytím své okolí. Není proto bez zajímavosti úvaha MUDr. Nory Petrové na toto téma, kterou shrnula do svého článku, zveřejněného v časopise Veřejná správa 99. S podstatnou částí článku si dovolujeme seznámit i naše čtenáře. Jistě je v mnohém poučný.

Lidem žijícím ve městech a jejich dětem nelze upírat právo na soužití se zvířetem. Je to kousek přírody, která nám chybí, a hlavně je to spousta lásky, která nám chybí též. Žádné úřady svými zákazy a sankcemi nedocílí snížení počtu chovaných zvířat a ani na to nemají právo. Jenže problém je v tom, jak zařídit, aby milovníci svá zvířata měli a odpůrci zvířat jimi nebyli obtěžováni a nikdo nebyl ohrožován na zdraví.

Problém zvířat, žijících v péči člověka, si dovolím zredukovat na problematiku psů, protože většina ostatních zvířat žije trvale v bytech a nepřichází do styku s ostatními lidmi. Parky ve městech jsou plné psů, ulice jsou plné jejich výkalů. Kde začít s řešením? U odpovědnosti člověka za zvíře, které vlastní. Když si pořizujeme psa, jedná se o tvora, který s námi bude žít deset až patnáct let, bude členem rodiny, měl by být radostí a ne přítěží. Existuje několik set plemen, která byla vyšlechtěna k určitému účelu, a podle toho se liší povahami a životními návyky. Naprostá většina lidí si však vybírá psa podle toho, že se jim líbí a pak se nestačí divit, kolik mají problémů. Malinké chlupaté plemeno s placatým čumáčkem nebude jistě ideálním společníkem pro časté túry a pochody přírodou, pro aktivního služebního nebo loveckého psa nebude ideální život v bytě s půlhodinovou procházkou volným krokem v parku.

Mnoho majitelů psů očekává, že bude fungovat dle jeho potřeby a často si z něho chtějí udělat člověka. Jenže pes nepotřebuje ani spát v posteli, ani jíst čokoládu, ani být rozmazlován každým členem domácnosti jinak. Chceme-li být zodpovědnými majiteli svého psa, je naší povinností vědět o psím životě a rozumět mu.

Na vesnici je pes uvázán u boudy, hezky tam štěká, občas je očkován, a nikdo ho nic neučí. Chceme-li však chovat psa ve městě, musíme ho naučit mnohému. Doma musí zachovávat čistotu, neničit vybavení bytu a být zticha. Nesmí nám být jedno, že pes štěká či vyje celé hodiny, pokud je doma sám, a ničí tak nervy sousedů. Mnoho majitelů psů naprosto bezohledně pouští své psy v parcích a na ulicích z vodítka a cítí se ukřivděni, když jim někdo vynadá, že mu jejich pes porazil dítě, umazal šaty či obtěžoval jiným způsobem.

Stále častěji se setkáváme s lidmi, kteří si pořizují psa proto, aby byl nebezpečný svému okolí. Léčí si své vlastní mindráky výchovou agresívních zvířat, mají radost, napadá-li jejich pes jiné psy a lidi. Takoví lidé si vybírají plemena kdysi pro boj určená - rotvajléry, bulteriéry, pitbuly, stafordy a různá dogovitá plemena. Špatně vychovaní psi těchto plemen mohou být skutečně nebezpeční svému okolí, naopak dobře vychovaný a dobře vedený pitbul je fantastickým společníkem pro sportovní rodinu a pro své okolí není o nic nebezpečnější než jiný pes.

Nejhorší kapitolou chovu psů ve městech je čistota ulic, či spíše jejich znečišťování. V dnešní době, kdy nám v každém obchodě zabalí vše do sáčků, není snad neoprávněný požadavek, aby každý slušný majitel psa chodil ven vybaven několika sáčky a po svém zvířeti uklidil. Další kapitolou nezodpovědného vztahu ke zvířatům je jejich množení. Většina kocourů chovaných v bytech pouze pro radost je vykastrována a u koček se tento zákrok už dávno považuje za normální záležitost. Proč tomu tak není u psů? Vzhledem k tomu, že v dnešní době není bez problému udat štěňata do dobrých podmínek, je nutné počty vrhů i počty štěňat regulovat. K množství štěňat určených pro kšeft je nutno přičíst tisíce narozených pouze proto, že je majitelé nedokázali v době hárání uhlídat. Je třeba se zmínit i o činnosti úřadů, které jsou iniciativní ve vybírání poplatků, ale aby se majitel psa dočkal nějakých služeb, je často horší. Musíme přijmout fakt, že majitelé psů musí se svými zvířaty chodit ven, Je naprosto nutné, aby:

v parcích byly zóny, kam je psům vstup zakázán, to pro lidi, kteří o společnost zvířat z nejrůznějších důvodů nestojí;

v parcích (nebo jinde) byly označené zóny vyhrazené pro volné běhání psů, se zajištěnou častější úpravou a čištěním;

byly instalovány koše na psí výkaly a zajištěno jejich pravidelné vyvážení. Podstatné je rovněž zajistit dozor nad dodržováním pravidel a čistoty s pravomocí udělovat pokuty, protože doufat, že se lidé budou k sobě chovat ohleduplně sami od sebe, je poněkud naivní. Tuto činnost může klidně plnit městská policie. V mnoha městech jsou zvýhodňováni snížením poplatků ze psů ti majitelé, kteří mají svá zvířata označena mikročipy. Proč k nim nepřiřadit zodpovědné majitele, kteří dají svého pejska vykastrovat? Tohle by se mělo stát důležitým úkolem spolků pro ochranu zvířat, protože v mnoha případech není týrán pes, který byl v narkóze kupírován, ale pes, který je chován sice s láskou, ale bez nejmenší znalosti toho, o jaké zvíře a s jakými životními nároky vlastně jde.

Zlatá slova

Jana Amose nejen k příležitosti začátku nového školního roku:

Protož chcete-li mít spořádané, rozzelenalé skvělé obce, církve, školy, domy, školy napřed založte a spořádejte!

Politika je úsilí o pokoj lidí s lidmi, národů s národy. Politika má usměrnit lidi, aby si svou prací nepřekáželi.

Vnitřní síla národa záleží v jeho vzdělanosti, mohoucnosti, přičinlivosti, mravnosti a zachovalosti.

(Citováno podle publikace F. A. Šídlo, Aforismy, citáty, sentence, Brno 1947, str. 281, 197, 562.)

Přednáška, která by vám neměla ujít

Neobyčejná přednáška nás čeká v úterý 21. září v 18 hodin v Městském muzeu. Kruh přátel muzea zahajuje další ročník své činnosti skutečně vzácným hostem. Z katedry historie Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem přijede do našeho muzea PhDr. Jiří Tůma, CSc., aby podrobně rozvedl svůj článek, který jsme vytiskli v loňském almanachu, a aby zodpověděl otázky, které svým článkem otevřel.

Profesor Jiří Tůma se řadu let zabývá tematikou spravedlivého národnostního řešení v předmnichovské republice a napsal již řadu studií o česko-německých vztazích do nástupu fašismu. Již zmiňovaný článek připomíná konferenci německých a českých politiků, která se konala ve Varnsdorfu od 8. listopadu do 20. prosince roku 1930. Čeští a němečtí politikové se na této konferenci pokoušeli najít ideální model na řešení národnostních vztahů v národnostně smíšených státech. Doufáme, že toto neustále zajímavé téma přivede do našeho muzea všechny zájemce o historii našeho kraje.

Vstupné pro nečleny KPMV činí pouhých pět korun (studenti zdarma).

Uplakané loučení s prázdninami

Na sobotu 28. srpna připravila a. s. Regia ve spolupráci s Domem dětí a mládeže pro děti rozloučení s prázdninami s názvem Ahoj prázdniny. Akci pečlivě připravili pořadatelé a přímo na místě s šarmem moderovali Zbyněk Šimák a Jaroslav Frolík, pod jejichž vedením děti soutěžily v řadě netradičních sportů, pro oko tu pak byla vystoupení skupiny historického šermu Řád černých rytířů z České Kamenice, taneční skupiny PROMISS, tradičně tu byli varnsdorfští hasiči, nechyběl ani klaun v provedení Tomáše Kalného a další překvapení. To největší (a velmi nepříjemné) ovšem nepřipravili organizátoři, ale počasí - pršelo sice mírně, leč vytrvale, takže přišli jen ti otužilejší. Bavili se ovšem přesto dobře a vzkazují všem ostatním: příští rok přijďte, i když bude pršet, určitě se i vy dobře pobavíte.

Z tvorby našich čtenářů

Čas od času se v naší redakční poště objeví vedle běžných příspěvků i literární pokusy čtenářů, kteří se s nimi svěří právě nám. Dnes přinášíme ukázku práce jedné z našich vytrvalých čtenářek i přispěvatelek paní Jiřiny Sochůrkové:

Konec léta

Vlaštovičky se už navlékají jak korálky na elektrické dráty.

A léto stárne: už to není diblík věčně rozesmátý.

A svatá Markyta už nemá srpy v žitě.

Tak na shledanou, vlaštovičky, zase v příštím létě!

Dopisy v koši nekončí

Počátkem letošního srpna do naší redakce přišel dopis od paní Jarmily Novákové z Varnsdorfu obsahující kritické výhrady k provozu dětského tábora, který byl varnsdorfským Domem dětí a mládeže uspořádán v Chřenovicích. Dopis byl předán vedení Městského úřadu, které rozhodlo provést v letošním táboře, který v té době právě zahájil činnost, prověrku skutečného stavu.

Kontrolu provedla ředitelka Domu dětí a mládeže paní Mgr.Křížová, za Městský úřad se zúčastnila pracovnice odboru školství a kultury paní Bodláková. Z jejich zjištění vyplynulo, že strava, hygienické a sociální zařízení odpovídá normám a také programová náplň času dětí je na dobré úrovni a především je dodržována.

Koncerty v kostele se líbily

Rádi bychom touto cestou poděkovali Pastoračnímu centru Communio Varnsdorf při starokatolické církvi v ČR, které pod vedením P. Petra Tvrdka připravilo pro širokou veřejnost několik krásných koncertů s předními našimi umělci. Nevšedními uměleckými zážitky jsme se vždy cítili velmi obdarováni. Velmi působivé bylo také vyvrcholení dětského letního tábora, který se konal na faře v prvním srpnovém týdnu. Pod vedením pastorační asistentky Hany Karasové a P. Václava Diviše na něm byla nacvičena a v závěru tábora úspěšně provedena hra o proroku Danielovi.

Díky za vše, co pro nás ve Varnsdorfu i okolí děláte.

Za obdarované a vděčné občany a farníky starokatolické církve v ČR.

Lužičtí Srbové v našem tisku

Pod názvem Lužičtí Srbové žijí uveřejnil časopis Naše rodina ve svém letošním 32. čísle článek chrastavského PhDr. Františka Vydry o historii i současnosti tohoto nejmenšího slovanského národa žijícího v sousedním Německu. Mezi zajímavými všeobecnými i konkrétními informacemi nechybí ani zmínka o aktivitách našeho města, která potvrzuje, že v této oblasti se úsilí naší městské samosprávy i všech, kteří vytvářejí a realizují konkrétní projekty - zejména pracovníci knihovny, muzea a divadla - ubírá správným směrem a má i zasloužený ohlas v médiích.

Technické služby po transformaci

Jednou z nežádoucích varnsdorfských specialit byl stav, kdy jsme po určitou dobu měli dvoje Technické služby - příspěvkovou organizaci a společnost s ručením omezeným. Protože tato situace byla častým a oprávněným terčem kritiky, měla většina volebních stran ve svých programech požadavek jejího rychlého vyřešení. Nepřekvapilo tedy, že jedním z prvních závažných rozhodnutí nově zvolených zastupitelských orgánů našeho města bylo již v prosinci 1998 rozhodnutí zrušit TS PO a schválit pouze jediný subjekt - Technické služby, společnost s ručením omezeným, jejímž stoprocentním vlastníkem je Město Varnsdorf.

Nespokojenost s činností Technických služeb pak vyvolala rozhodnutí další, jímž podle usnesení Městské rady ke dni 22. května 1999 odvolal starosta města z funkce jednatele TS Ing. Čiháka a jmenoval dočasným jednatelem (do skončení výběrového řízení) Jana Moldana. Na základě výsledků výběrového řízení byl pak v červnu jednatelem TS, s. r. o., jmenován Jindřich Hofman. A právě jeho jsme požádali o rozhovor.

O situaci v Technických službách, zejména o jejich finančních problémech se ve městě hodně povídalo. Byly také obavy z nedostatků v hospodaření. Jaká je skutečnost?

Finanční situace byla skutečně neutěšená. Podnik měl dluhy v řádu několika milionů korun, neplatil řadu pohledávek, včetně např. pojištění zaměstnanců atd. Ve spolupráci s vedením města jsme začali postupně dluhy snižovat, přesto stále ještě nejsou všechny zaplaceny, očekáváme, že se nám to podaří asi do jednoho roku. Na druhé straně máme také řadu dlužníků, u nichž máme pohledávky řádově ve stotisících korun a i to nám situaci komplikuje.

Ke druhé části otázky mohu říci jen tolik, že v současné době probíhá audit hospodaření za uplynulé období. My nad některými finančními operacemi zatím v rozpacích krčíme rameny. Chcete-li jeden příklad za všechny, pak je to kamiónová doprava (TIR). Leasingová i přepravní smlouva byly uzavřeny tak neobratně, že tato činnost pro nás byla prodělečná, a proto jsme ji zrušili.

To vše se jistě odrazilo i na fungování podniku.

Bohužel ano. Potýkáme se například se špatným stavem techniky, chybí nám náhradní díly, pneumatiky, autobaterie, vozidla jsou celkově ve špatném technickém stavu atd.

V souvislosti s přechodem na společnost s ručení omezeným se mluví i o personálním zemětřesení v podniku.

To je trochu nadsazené. Skutečnost je taková, že v řadě případů byly nedostatky v pracovních smlouvách, nebyla například vyjasněna pracovní náplň některých pracovníků. S některými lidmi jsme ovšem byli nuceni se také rozejít. Dnes zaměstnáváme 35 kmenových pracovníků a 20 pracovníků na veřejně prospěšných pracích, což je náš malý příspěvek k řešení nezaměstnanosti ve městě. Zmínil jste se o spolupráci s vedením města. Jak ta funguje?

Město je naším zřizovatelem, proto je spolupráce s vedením města základní formou naší práce. Zástupce starosty Robert Dausch se o naše problémy podrobně zajímá a pomáhá nám s jejich řešením. Na rozdíl od minulého období se však široce rozvíjí i spolupráce s jednotlivými odbory Městského úřadu, zejména s odborem životního prostředí,odborem správy majetku a investic či s odborem dopravy. Projevuje se to především tak, že veškeré naše činnosti vykonáváme na základě smluvních objednávek, vystavených právě pracovníky MÚ. Cílem je co nejracionálnější využití naší kapacity a zaměření naší práce na nejpodstatnější problémy. Má to příznivý vliv i na naše hospodaření , protože jakoukoli činnost máme smluvně zajištěnu a tím i finančně krytu.

Mnoho našich občanů nemá konkrétní představu, jaká je vlastně celková náplň činnosti technických služeb. Čím vším se tedy zabýváte?

Ve shodě s naší licencí, popř. se živnostenskými oprávněními, poskytujeme řadu služeb. K těm nejznámějším patří svoz komunálního odpadu, údržba a rekonstrukce místních komunikací, úklid města a údržba veřejného osvětlení. Méně se už ví, že do našich povinností patří také údržba dešťové kanalizace ve městě a s ní související čištění kanalizačních vpustí. Poskytujeme také přímé služby jednotlivcům i organizacím, jako je provozování pohřební služby, provoz a údržba hřbitova, svozový dvůr na ukládání nebezpečných odpadů a třeba i prodej písku, různých drtí či autodoprava. Známá a užívaná je služba poskytování velkokapacitních kontejnerů (i na zakázku).

Vaše činnost je na očích všem občanům města, kteří ji velmi kriticky sledují. Dovolíte-li tedy, rádi bychom se v příštím čísle těm nejsledovanějším činnostem věnovali podrobněji. Pro dnešek děkuji za rozhovor.

Za Františkem Polákem

Téměř zapomenut odešel ze světa živých jeden z nejznámějších varnsdorfských fotoreportérů posledních desetiletí, dlouholetý kulturní pracovník, redaktor Hlasu severu, a spolupracovník řady regionálních i celostátních novin a časopisů František Polák.

Narodil se 13.června 1932 v Boskovicích. Základní vzdělání získal v Brně, řemeslu (soustružník) se vyučil v Letovicích. Už od dětství se věnoval kultuře - hrál loutkové divadlo, dva roky byl redaktorem oddílového časopisu brněnského Junáka, později spoluzakladatelem vesnického divadla v Letovicích. Na základě divadelní hry ăNikdy!Ň dostal nabídku ke studiu na JAMU, kterou však nevyužil. V roce 1952 nastoupil vojenskou službu - učí se fotografovat a stává se vojákem z povolání. Od roku 1956 žije v Litoměřicích, kde zakládá vojenský divadelní soubor, působí jako herec a režisér. Absolvuje kurz žurnalistiky, stává se redaktorem okresních novin. Zdokonaluje se i jako fotograf - získává řadu ocenění a uskutečňuje svou první samostatnou výstavu.

Od roku 1966 působí ve Varnsdorfu jako kulturní pracovník v armádě - mj. píše scénáře, hraje v souboru poezie, je redaktorem městského týdeníku Hlas severu. Na konci šedesátých let je z politických důvodů propuštěn z armády. Stává se profesionálním fotografem. Spolupracuje s řadou novin a časopisů. Aktivní činnosti zanechává v roce 1992 ze zdravotních důvodů. Jednou z jeho posledních prací je podíl na publikaci Josefa Fialy Varnsdorf, stručné dějiny.

Ve Františku Polákovi ztrácí varnsdorfská kultura výraznou, nezaměnitelnou osobnost.