 Nejlepší se sjeli do Varnsdorfu
Autor: jan
Již 7. ročník Velké ceny Varnsdorfu ve sportovním tanci se letos konal pod
Hlavičkou Taneční liga juniorů a mládeže. Znamená to, že se pořadatelům v čele
s Taneční školou STYL manželů Josefových (dalšími byly Severočeská divize
tanečního sportu, Odbor kultury OkÚ Děčín, Město Varnsdorf a a. s. Regia) podařilo
získat do našeho města vrcholnou přehlídku tanečního mládí, na níž se
skutečně představilo to nejlepší, co v těchto kategoriích v Česku máme. Pro
organizátory je to významný úspěch a ocenění, potvrzující dobré jméno
varnsdorfských pořadatelů v tanečním světě.
Pro nás méně znalé vysvětlení: Taneční liga se skládá z 10 závodů za
sezónu, každému páru je započítáno šest nejlepších výsledků a její výsledky
jsou rozhodující pro nasazení párů na vrchol sezóny - mistrovství republiky. Proto
nepřekvapilo, že jsme ve Sportovní hale viděli taneční páry z Prahy, Havířova,
Hradce Králové, Hodonína, Strakonic, Českých Budějovic, Mostu, Ostravy a řady
dalších měst. Varovným signálem pro domácí taneční mládí byla účast jediného
domácího páru (František Bartoš - Jana Andělová), navíc bez výraznějšího
úspěchu. O to více jsme mohli obdivovat umění všech semifinalistů a
především finalistů. V úvodních kolech byly přece jen výkony poněkud
nevyrovnanější.
Abychom pro samé povídání nezapomněli na výsledky, představme si alespoň
vítěze: v kategorii juniorů I. (12 - 13 let) zvítězil ve standardu olomoucký pár
Filip Malý - Veronika Malá, v latině další severomoraváci - Lukáš Lacko s Janou
Štefanovou z Ostravy. V kategorii juniorů II. (14 - 15 let) vyhrál latinu pár Michal
Vlk - Zuzana Šilhanová z Vratislavic, vítězství ve standardu se opět stěhovalo na
severní Moravu - odvezli si ho do Třince Pavel Bič se Silvií Konderlovou. Kategorii
mládeže (16 - 18 let) vyhrál ve standardu liberecký pár Jan Kašpar - Jana
Vondrušková, latinu ostravští Pavel Baďouček - Simona Švrčková.
Soutěž se vydařila, přesto ji něco chybělo. Jednak přišlo (bohužel už
tradičně, leč zcela nepochopitelně) málo diváků, jednak zůstala na okraji
pozornosti pozvaných hostů, nepřišel nikdo "od města" ani z podniků.
Díky zaslouží za sponzorství: a. s. Velveta, TOS Varnsdorf a. s., ReTOS Varnsdorf,
NOVIA, a. s., České spořitelna, a. s., Bohemia Crystal a řada dalších.
Poezie mezinárodně
Autor: mhra
Město Varnsdorf, Městská knihovna Varnsdorf, Zwjazk serbskich wumě¸cow Budyšín a
poetické studio Doteky připravily již 3. mezinárodní setkání s básníky a
jejich poezií ve Varnsdorfu - Svátek lužickosrbské poezie. Akce se uskuteční 17.
července od 16.00 hodin v sále Městské knihovny na Karlově ulici. Záštitu převzala
Obec spisovatelů Praha.
Městská knihovna o prázdninách
Autor: rd
Výpůjční doba o letních prázdninách v červenci a srpnu 1999 bude zajištěna
takto:
V oddělení pro dospělé (beletrie, naučná literatura) Karlova 1746, Varnsdorf
pondělí a čtvrtek
9 - 12 13 - 18
hod.
V dětském oddělení, Legií 2574
pouze každé pondělí 9 - 12
13 - 17 hod.
Společenství "ALFA A OMEGA" se představuje občanům města
Autor: Za Společenství pastor a kazatel Jiří Kročák
Kdo je "ALFA A OMEGA"? Je to společenství lidí, kteří mají stejný
způsob zbožnosti a hledají její moc. Lidí, kteří jsou spojeni, aby se modlili,
přijímali napomenutí a bděli jeden nad druhým v lásce, vzájemně si tak pomáhali
na cestě spasení. "ALFA A OMEGA" je právnickou osobou a státem uznaným
společenstvím, byla zaregistrována Ministerstvem vnitra dne 23. dubna 1999.
Cílem Společenství je práce mezi chudými lidmi, bezdomovci a mezi těmi, kdo jsou
otroky alkoholu. Společenství chce pozvednout duchovní morálku a vrátit těmto lidem
sebeúctu i úctu ostatních občanů. Společenství ALFA A ONEGA chce a touží s Boží
pomocí snížit kriminalitu a vrátit bezpečí a povýšit hodnoty bytí každému z
nás.
Společenství se schází pravidelně na společných shromážděních, kde jejich
účastníci čerpají poučeni z Bible a tak uvádějí tyto Boží hodnoty do života
občanů. Neochota, lež, krádeže, podvody, rasismus a další záporné jevy nemají
mezi společenstvím těchto lidí místo.
Členové Společenství navštěvují romské rodiny a předávají jejich členům
hodnoty poctivosti a poslušnosti před Stvořitelem naší země. Romští lidé
přijímají tyto pravdy skutečně s úctou (i když ne všichni) a před zraky nás
všech se pozitivně mění.
Veškeré informace na tel. 0602 / 878 318
Varnsdorf v dobové fotografii - FUNKCIONALISMUS
Autor: JF
Funkcionalismus - v architektuře je směr teoretických koncepcí a praktických snah
ve 20.a 30. letech 20. století. Základem meziválečného funkcionalismu bylo heslo
forma následuje funkci. Rozhodujícím hlediskem byl účelový záměr. Funkcionalismus
se snažil obnovit vztahy mezi člověkem a prostředím. Teoretickou podstatu
funkcionalismu formuloval 1927 Le Corbusier - francouzský architekt švýcarského
původu. V Praze je typickou funkcionalistickou architekturou Veletržní palác (dnes
Národní galerie), Bílá labuť a budova ÚRO (původně Penzijní ústav, dnes Budova
odborových svazů).
Až potud jsem téměř doslova opisoval z moudrých knih; tato definice se dá
přeložit s určitými výhradami do srozumitelné řeči: funkcionalismus považuje za
krásnou tu stavbu, která co nejvíce vyhovuje svému poslání - je jednoduše
praktická, účel považuje za primární. Jinak: hezké je to, co je účelné. Jiné
moudré knihy uvádějí jako příklad domky pro Baťovy zaměstnance ve Zlíně a
tovární objekty tamtéž.
Po tomto úvodu už nám svítá, že i ve Varnsdorfu máme několik staveb, které
můžeme označit za funkcionalistické. Jsou to především tovární objekty Elite,
kolonie dělnických domků v ulici Důlní a Šenovské v 6. okrese, dále pak budova
mateřské školy na ulici T. G. masaryka č. p. 2180 a bývalá vila J. Kunerta st.,
donedávna zdravotní středisko Elite (na obrázku č. 1).
U posledně jmenované budovy se na chvíli zastavíme, jde o jasný funkcionalismus,
který se projevuje jednoduchostí linek, velkými plochami fasády i oken, vše bez
zdobných prvků, jimiž před tím hýřila secese. Dokonalá strohost je porušena
balkónem nad hlavním vstupem, jenž je podepřen nefunkčními sloupy, ozdobou, a
nesouměrně umístěnou verandou zadního vchodu.
A ještě jednu poznámku si neodpustíme. Poznámku k narušené fasádě, která
přežila léta letoucí, avšak nepřežila nápor reorganizací, což se projevilo
častým měněním cedulí (obr. 2) a firem ve vile působících. Co dodat? Je v
lidských silách citlivě napravit tento šrám? A řítící se sloupek v plotě toto
zvolání jen zdvojhlasňuje.
Poslední opona; a co v příští sezóně?
Autor: rd
POSLEDNÍ OPONA se stala již tradičním rozloučením s divadelní sezónou. Ve
středu 9. června abonenty skupiny A varnsdorfského divadla potěšil pohodovým a
bezprostředním vystoupením člen činohry Národního divadla Josef Vinklář.
Pro ředitele divadla Martina Louku je závěrečné předplatitelské představení
příležitostí k poděkován návštěvníkům za přízeň v uplynulém období a k
popřání příjemně prožitého léta. Ve svém projevu, jímž zakončil divadelní
sezónu 1998-1999, se také krátce zmínil o dramaturgii sezóny příští. Protože
tyto informace jistě příznivce divadelního umění zaujmou, citujeme z jeho slov
následující:
Ve chvílích, kdy symbolicky zatahujeme Poslední oponu, žijí pracovníci divadla
již dávno pracovním rytmem sezóny příští. Co tedy nabídne sezóna, v níž
vstoupíme do kulatého roku 2000?
Zahájíme v září krásnými operními a operetními melodiemi. Chceme tak divákům
nabídnout setkání s tímto hudebním žánrem i při značné finanční náročnosti
právě oper a operet. Kladenské divadlo k nám přiveze hru Václava Štecha Třetí
zvonění. Zvláštní shoda náhod tomu chtěla, že 11. 11. uvedeme Šamberkovo
Jedenácté přikázání v nastudování libereckého divadla. Mladoboleslavští
představí jedno z nejlepších Goldoniho děl Poprask na laguně. Do roku 2000
vstoupíme v lednu slavnostně - operou. 21. ledna 2000 vás pozveme na Jakobína
Antonína Dvořáka v nastudování ústecké opery.
Květa Fialová, Jana Brejchová, Kateřina Hrachovcová, Petr Nárožný, Václav
vydra, Jiří Ptáčník - to jsou jména herců, s nimiž se setkáme v představení
tří příběhů víš přece, že neslyším, když teče voda. Tennessee Wiliams je
autorem představení tramvaj do stanice touha, s nímž k nám zavítá pražské ROKOKO.
Divadlo Bez zábradlí se svými hlavními protagonisty, kterými jsou Karel Heřmánek,
Ladislav Mrkvička, Jana Švandová, jan Hrušínský, Zdeněk Žák a další vystoupí
na našem jevišti s Hrabalovou hlučnou samotou. Devátý titul bude vybrán z nově
nastudovaných představení a sezónu opět uzavřeme představením některé z
výrazných hereckých tváří při Poslední oponě.
21. října vás pozve akciová společnost Velveta Varnsdorf na prémiové
představení pro dospělé předplatitele, kterým tak vyjádří uznání za stálou
podporu kultury v našem městě. Uvidíte Heřmánkovo Divadlo Bez zábradlí a jejich
hru Obraz.
Věříme, že vás naše dramaturgie zaujme a že se sejdeme při zářijovém
slavnostním zahájení nové sezóny.
Jsem tady doma
Autor: Josef Poláček
Podtitul: Nad výstavou kreseb Josefa Poláčka
Šluknovský výběžek, který spadá do oblasti Lužických hor a Českého
Švýcarska, je také jedním z největších míst žulových ploch ve střední Evropě.
Klima je tu sice drsnější, a dokonce je tato krajina nazývána "Českou Sibiří",
ale stala se mým domovem.
Přírodní prostředí má mnoho míst, která lákají nejen k turistice, ale
každého vnímavého a citově založeného člověka. Ráz krajiny je potěchou pro
oči, duši a srdce. Mezi srdcem člověka a přírodou se klene nekonečný prostor
doteků a radostného prožívání a souznění s její krásou.
K srdci mi přirostla místa, v nichž pramení Křinice, kde se lučinami vinou potoky
Doubický, Pstružný, Vlčí. Nádherná panoramata tu vytvářejí vrchy Pěnkavčí,
Luž, Jedlová a zřícenin a hradu Tolštejn. Lužická krajina je naplněna vlnami
pahorků, kopců, svahů, strání, pod kterým se skrývají překrásná údolí a
nížiny, bory a skaliny, lesní tůně, studánky osvěžujících vod.
Krása přírody je nedohledná a rozmanitá. Kdo jednou Lužické hory navštíví,
bude se znovu a znovu do nich vracet, aby vždy nalezl něco nového. I při
sebekratších procházkách poznávám, co krásy se za chvíli vejde do očí. Jsem tady
doma. Ve své výtvarné tvorbě se snažím vyslovit něco ze svých pocitů, nálad a
blaženství, jež ve mně vyvolávají setkání a doteky s přírodou. Vznikají tiché
rozhovory o stavu mysli a srdce.
Ahoj
Autor: Připravuje: Šebek
vážení čtenáři HS
Jste udiveni formou pozdravu? Jestliže ano, tak to jsem si přál. Proč? Protože
jsem použil pozdravu jednoho z nejčastějších, který mezi námi už dávno
zdomácněl. Tak dávno, že asi málokdo z nás zná jeho původní význam. Právě tak,
jako málokdo z nás dnes ví, že to byl námořnický pozdrav. Nápis AHOJ býval
umisťován na přídích lodí jako výraz díků mořských vlků, drsných, ale
zbožných, Pánu nejvyššímu. Je totiž zkratkou slov
Ad Honorem Jesu
(Ke cti Ježíše)
Pozorní čtenáři Hlasu severu jistě nezapomněli na rubriku Zlatá slova. V její
tradici bychom rádi pokračovali a předkládali vám k malému zamyšlení výroky
moudrých. Mělo by to být krátké odpoutání od každodenního shonu života. takové
pohlazení po duši. Doufejme, že se zdaří. Nadpis rubričky bude stejný jako ten
dnešní - AHOJ.
HENRIK SIENKIEWICZ:
Duchovní život je jako plavání - musíte pořád plavat, přestanete-li, utonete.
ROMAN BRANDSTAETTER:
O pochopení skutečných hodnot.
Přikládáš-li vážnost lidským chválám, jsi jako hlupák, který se bere vpřed ve
stopách jiných hlupáků. Opusť karavanu hlupáků ... Opusť ... Věz, že skutečná
hodnota zůstává vždycky bez odměny. Podle toho ji poznáš.
Vzpomínáme
Autor: rd
Dne 4. července uplynou dva roky od úmrtí pana Františka Leitgeba.
Vzpomínají manželka, děti Miroslav a Jarmila, vnoučata Lenka, Miroslav, Monika,
Jaruška, Michal a Pavlína a pravnouče Petříček.
28. června tomu bude šest let ode dne, kdy nás navždy opustil náš manžel,
tatínek a dědeček pan Josef Seitl.
S láskou vzpomínají manželka a synové s rodinami.
28. června tomu bude již 10 let, co nás navždy opustila naše vždy veselá a
hodná maminka, babička, manželka a sestra Alenka Tesařová.
Vždy žila pro druhé, proto kdo jste ji znali, vzpomeňte.
Poděkování
Autor: Manželka s rodinou
Děkujeme všem, kteří se přišli rozloučit s naším drahým manželem, tatínkem
a dědečkem panem Josefem Kalivodou na jeho poslední cestě.
Dále děkujeme MUDr. Ulvrovi a LDN Varnsdorf za mimořádnou péči v době jeho nemoci a
PS KAMELIE za vypravení pohřbu.
Blahopřání
Autor: rd
3. července oslaví 40. narozeniny P. ThLic. Petr Tvrdek, duchovní
správce Farní obce starokatolické církve ve Varnsdorfu. Přejeme mu vše nejlepší,
zdraví a Boží požehání.
Za jeho lásku a obětavost mu z celého srdce děkují manželé Radovi a děti Jarda a
Olina.
Kruh přátel muzea Varnsdorf
Autor: rd
a Okresní muzeum Děčín - pobočka Varnsdorf zvou veškerou veřejnost na výstavy:
Galerie na ochozu:
IV. ročník výtvarné soutěže KPMV
od 21. června po celé prázdniny
Přednáškový sál:
Sbírka pohlednic Františka Langera
do konce června
Hanka Krawcec
červenec
Přízemí muzea:
Z podzemí Šluknovska
cca do konce roku 1999
Dějiny Varnsdorfu
od 1. července
Koncert učitelů?
Autor: Ivo Přikryl
Podtitul: Nad jedním koncertem Varnsdorfského hudebního léta
Aula ZŠ a BGV hostila ve čtvrtek 10. června účastníky koncertu ohlášeného
Základní uměleckou školou a Sdružením občanů Etuda prima jako koncert učitelů,
absolventů a hostů. Jako ostatní diváci jsem se domníval, že to bude především
koncert učitelů ZUŠ, a hořel jsem zvědavostí. Žákovské koncerty mívají vysokou
úroveň, posuzujeme-li je jako výsledek nelehké práce pedagogů. Že to při nich
občas zaskřípe v nástrojové technice nebo ve vystupování před veřejností, to
žákům vždycky rádi odpouštíme. Teď se tedy měli předvést jejich učitelé.
Program sliboval opravdu pestrou směsici. V autorech od Koželuha přes Hindemitha ke
Scottu Joplinovi, ve formách od divertimenta přes tance k symfonickým a koncertním
větám, v rytmech od sarabandy k foxtrotu. Nevím, zda nebyla taková pestrost spíše na
škodu, jestliže neposloužila tomu hlavnímu, předvedení stejné rozmanitosti v
zaměření pedagogů. Většinu programu totiž zaplnili nikoli učitelé, ale absolventi
a mnohdy i současní žáci. Doufám, že ne proto, že by byli lepší než jejich
učitelé. Nadále dumám, jak může na záludnosti veřejného vystoupení připravit
svého žáka pedagog, který se mu sám vyhýbá.
Zklamáním byly i některé výkony. Varnsdorfská komorní filharmonie podala
tentokrát o hodně slabší výkon, než tomu bývalo dříve. Pro koncert takového
významu byly neomluvitelné například nepřesnosti v dechových nástrojích. Sólový
part Ernstova houslového koncertu přednesla Veronika Šenová se sobě vlastní
virtuozitou a zřetelnou radostí ze hry. Škoda že ji doprovázející komorní
filharmonie místy zvukově překrývala, aniž jí byla rovnocennou partnerkou. Protože
na koncerty chodím málo, zdá se mi, že pod stejnou hlavičkou vidím pokaždé jiné
těleso. Možná se o ten dojem přičiňuje i vizuální vjem souboru, který si
tentokrát nedělal z koncertní prezentace těžkou hlavu a k pultu si klidně postavil
človíčka v pruhovaném triku, několik hráčů bylo v botaskách. Dirigent to
neviděl? Jak potom máme vytýkat obecenstvu, že degraduje svým sportovním oblečením
prostředí a přichází o nikoli bezvýznamnou složku zážitků? Přece jen by měl
být rozdíl, jestli doma poslouchám Londýnské filharmoniky vleže a v bačkorách,
nebo jestli jdu na podvečerní koncert, byť regionálních hudebníků. Právě proto
není nutno okázale dávat najevo pohrdání svými spoluobčany: Ty mi za to nestojíš,
abych se kvůli tobě umyl, oholil a slavnostněji oblékl. Tolik zase těch
příležitostí ve Varnsdorfu nemáme, abychom je mohli zahazovat. Pozoruhodné je, že
samo prostředí - aula BGV - působí přiměřeně okázale a důstojně.
Koncert pokračoval kuriozitou, čtyřruční klavírní adaptací první věty
Beethovenovy Osudové. Několik chyb v prvním hlasu rádi omluvíme, hra Ireny
jelínkové a Andrey Matuškové byla plastická, dobře členěná. Tuto pochvalu už
není možné opakovat u výborného fagotového sóla Patrika Englera. Domnívám se, že
fagot by mohl být zvláště ve zvolené Hindemithově Sonátě (perfektní klavírní
doprovod Ludmily Filipové) poněkud barevnější. Vynikající souhru sólisty s
doprovazečem předvedly v allegru Mozartova houslového koncertu Veronika Šenová (opět
vynikající) a klavíristka Helga Masslichová, host ze sousedního Seifhennersdorfu.
Nevím, jak by mohl vypadat doprovod ještě perfektnější.
Že to nebyla výjimečnost, potvrdila H. Masslichová později jako sólistka ve dvou
Chopinových valčících (op. 18 nebyl B dur, jak lživě tvrdil program, ale Es dur).
Chce-li někdo školní příklad uchvacujícího romantického přednesu, pak to bylo
tady. Naprostá technická preciznost, dokonalé ovládnutí nástroje (o jehož
kvalitách jsem při Beethovenovi neprávem zapochyboval), interpretčino viditelné
souznění s repertoárem i její vystupování, to všechno připravilo obecenstvu
zážitek opravdu nevšední. I kdyby na koncertu nebylo nic jiného, stál by za
návštěvu. Ostatně vytleskání sólistky zpět na pódium bylo výmluvným uznáním.
A dovolte výtku poněkud stranou: Snad by si to piano zasloužilo občas otřít
leštěnkou na nábytek a natočit vůči obecenstvu tak, jak je u sólistů obvyklé.
Neúnavný Pavel Zelenka zahrál Allegro z Koželuhova klarinetového koncertu s
očekávanou a obecenstvem odměněnou zběhlostí. Hned nato se zařadil jako hráč do
Big bandu ZUŠ, který pod jeho vedením koncert uzavíral. Tradiční úděl školních
orchestrů, neustálá migrace hráčů, tentokrát způsobil malou kalamitu v trubkové
sekci, trochu neočekávaně početné. Ani rytmika nebyla takovým motorem, jako v
bigbandu má být a jako také v minulosti byla. Část viny nese chybějící basa a
věčný pedál u piana.
I když koncepčně nevyhraněný, byl koncert zdařilý. Měl by být východiskem pro
úvahy, co s koncertním životem ve Varnsdorfu dál, jak ho vzkřísit (sál byl již
tradičně poloprázdný) a udržet při životě. Snad by pomohlo pár maličkostí: své
obecenstvo si připravit patřičnou propagací, neomezovat průvodní slovo na
přečtení údajů z programu, věnovat větší péči režijní stránce.
Vítězka DRÁPANDY přijela z jižních Čech
Autor: Milan Hrabal
Díky Internetu se povědomí o literární soutěži pro děti rozšířila daleko za
hranice varnsdorfského regionu. Tak se stalo, že třetí ročník této "obroční"
soutěže obeslalo celkem sto třináct dětí prakticky z celé republiky. Ty
nejtalentovanější byly pozvány na vyhlášení vítězů, které se uskutečnilo 6.
června ve Studentském centru Střelnice za účasti mnoha hostů. Mezi nimi byli mimo
jiné přednosta Okresního úřadu v Děčíně Ing. Jiří Benedikt, ředitel
děčínské knihovny Mgr.Ladislav Zoubek, zástupkyně ředitele Státní vědecké
knihovny v Ústí nad Labem paní Alena Kysilková a další.
Nejpodstatnější však na setkání byly děti a jejich soutěžní práce. Ty
nejzajímavější vyslechly v podání místního poetického studia Doteky, zpěvem á
capella doprovodil talentovaný soubor Olumpos z Jablonného v Podještědí. Kromě
hodnotných cen pro nejlepší všichni zúčastnění dostali dárkové balíčky od
pořadatelů, k nimž po slavnostním křtu mohli přidat ještě i knížečku, kterou
varnsdorfská knihovna (tradičně) pohotově vydala absolutní vítězce v poezii i
próze Kateřině Rysové z jihočeského městečka Sedlice. A pak už sál patřil
diskotéce a salónek dětem, které měly příležitost si o svých literárních
pracích popovídat s porotci a dozvědět se, co se jim povedlo a co ještě je třeba
zlepšovat.
Koncepce setkání byla vysoce hodnocena i jejich doprovodem - rodiči právě proto,
že největší pozornost byla věnována práci s dětmi, což - podle zkušeností těch
ostřílenějších soutěžících - nebývá zdaleka všude zvykem.
O tom, že se akce líbila, svědčí i nápad, který se spontánně zrodil při
rozhovoru vedení knihovny s porotci, totiž uspořádat pro malé literáty v příštím
roce letní tábor, kde by bylo více času na výměnu zkušeností, odborné semináře
a vzájemné poznávání. Některé osobnosti již přislíbily účast a pražská Obec
spisovatelů svou podporu.
Organizátorům tedy patří zasloužené uznání za velmi dobrou přípravu celé
akce, která bezesporu přispěla k dobrému renomé našeho města daleko za hranicemi
okresu.
| 
