16/98 (28. září)

Předchozí číslo
Hlavní stránka
Další číslo

Info"V" - zpravodaj MěÚ
Varnsdorf

Zpravodajství ~ Kultura ~ Sport

• Modrou barvou proti všemu špatnému
• Zamyšlení nad současným hudebním životem mládeže
• Josef Egyptský ve Varnsdorfu
• Poetický kód 200 - 20 - 2, aneb Ohlédnutí za mezinárodním svátkem lužickosrbské poezie

Modrou barvou proti všemu špatnému

Před časem v tichosti a nenápadně vzniklo ve Varnsdorfu další místo, kam lidé mohou chodit za výtvarným uměním - v nově vybudované restauraci Praha. V nezvyklém prostředí je možné díky spolumajitelům Tomáši Zirmovi a Andreji Vnenkovi zhlédnout výstavu obrazů mladičké pražské výtvarnice Elišky Junkové. Při jedné z jejích návštěv našeho města jsme ji trochu vyzpovídali.

HS: Jak se přihodilo, že v malém pohraničním městě vystavuje autorka žijící v centru dění?

Eliška Junková: Byla to náhoda - můj otec se na jednom obchodním jednání ve Šluknovském výběžku setkal s panem Zirmem, slovo dalo slovo a - stalo se.

HS: Ale proč právě v „hospodě“, nemáte z toho trošku strach?

EJ: Olejomalba na šepsovaných sololitových deskách není tak citlivá na vlivy prostředí - v hospodě navíc získá časem zajímavou patinu. Ale smyslem této akce nebylo „získat patinu“. Maluji své obrazy především proto, abych se mohla podělit s ostatními lidmi o své myšlenky a pocity. A prostředí restaurace mě zaujalo - přijdou sem i lidé, kteří by se do galerie těžko vypravili.

HS: Na vašich obrazech nápadně převažuje modrá barva. Proč?

EJ: Barvy používám spontánně, podle momentálního pocitu. Modrou mám ráda pro její klid, duchovno, kterým působí proti stresu. V době dnešního chaosu a honby za materiálnem je to zvlášť důležité.

HS: A co motivy - od Orientu až po šumavské lesy, od koček k lidem...“

EJ: Orientální motivy jsou vzpomínkou na loňskou návštěvu Turecka, plného barev, hudby a mystiky. Krajina Šumavy mě poutá kontrastem - uprostřed zdravých, hustých lesů ráda zapomínám na zničené krušné hory. S figurálními motivy je to složitější - nechci dělat portréty konkrétních lidí. Zdají se mi omezující. Chci člověka vyjádřit symbolicky. Kupříkladu obraz „Naděje“ je o strachu, uzavření ve špatných pocitech a současně naděje, paprsku světla, východiska. Mou ctižádostí je poskytovat svými obrazy možnost terapie trpícím. O studium terapie jsem se vážně ucházela, ale neměla jsem štěstí. Ale psychologie a astronomie vědy mě budou zajímat dál. Stejně jako motiv spirály, která v sobě nese pohyb i energii, koloběh života, nekonečnosti, nepřetržitých začátků. Chci se postavit všemu negativnímu kolem nás a v nás.

HS: Co vyjadřují kompozice typu „Energie života“ a „Energie smrti“?

EJ: Symbol absolutních hranic, které jsou přesto pohyblivé.

HS: Nápadné jsou na vaší výstavě i nejrůznější formáty obrazů, má to nějakou vnitřní souvislost s motivy?

EJ: Tvar i prostor obrazů výrazně podporuje vyjádření myšlenky. Tak například úzký obdélník je pro mne symbolem cesty. Tento formát je přímo předurčený k zachycení nějakého vývoje. Čtverec umožňuje středovou kompozici a také vyjádření stísněnosti, ohraničení života.

HS: Neodpustím si dotaz, jak je to s vaší babičkou, slavnou automobilovou závodnicí?

EJ: Legendární paní Eliška Junková není mou příbuznou. Dalo by se říci, že je mou kmotrou.

HS: Spousta lidí opovrhuje Varnsdorfem jako periferním, nehezkým městem. Jak působí na vás?

EJ: Mně se tohle město líbí. Zaujala mě architektura, zcela neobvyklá a pěkná. A pak spousta zeleně a prostoru. Množství starých domů, které jakoby v sobě měly hodně energie, kterou bych ráda využila ve svých příštích obrazech. Předběžně připravujeme výstavu ve zdejším divadle. Varnsdorfu bych chtěla věnovat nějaký obraz vycházející ze zdejší atmosféry - tajemnost, letité domy, červené stromy, místa bez lidí, kteří jsou přítomni jen v symbolech vymezených kontrastem světla a tmy.

Elišce Junkové děkuji za rozhovor a čtenáře zvu na výstavu jejích obrazů - mají šanci ještě do 2. října. Majitelům restaurace Praha přeji, aby jim vydrželo nadšení a jejich snahy přivedly toto místo k oblíbeným koutkům, kde lze spojit umění gurmánské s vizuálním.

Zamyšlení nad současným hudebním životem mládeže

Nepatřím a nepatřil jsem nikdy k těm, kteří jen lamentují a kritizují, aniž sami vidí východisko z dané situace. Měl jsem však namále, a to nejpozději do doby, kdy jsem se dokázal, jako už vícekrát v životě, znovu pustit do studia něčeho nového.

Ale nejdříve několik slov k současnému stavu hudební kultury v našem městě. To, že má Varnsdorf bohatou kulturní tradici, snad nemusím připomínat. To, že ji mnoho nadšenců i nadále pěstuje, je také pravda. Nechci jmenovat, abych snad na některé nezapomněl.

Dříve, než se pustím do meditace o současném hudebním životě naší mládeže, zejména u nás ve Varnsdorfu a okolí, povyprávím vám skutečný příběh, který přímo navede téma, které mne zajímá. Nedávno jsme provedli zajímavý pokus, který mne znovu ujistil, že přísloví „Co Čech, to muzikant“ není frází. Ve spolupráci s vedením školy jsme podnikli test, jak je na tom naše mládež ve školním věku s hudebností. Především bych chtěl poděkovat učitelkám zpěvu a ředitelům škol za velmi vstřícné přijetí.

Ověřili jsme si (zpěvačka Katka Jarková a já) první až páté třídy 3. základní školy ve Východní ulici a šesté až deváté třídy 4. základní školy na náměstí E. Beneše.

Z testů vyplynulo, že ti nejmladší žáčkové jsou nejhudebnější a směrem k vyšším třídám jejich zájem o hudbu klesá. Samozřejmě jsou případy, kdy jednotlivci vynikají nad daným průměrem. Myslím, že tento zajímavý úkaz neplatí jen pro Varnsdorf, ale je příznačný pro celou naši společnost. Proč tomu tak je?

Naše společnost se na jedné straně velice modernizuje, na straně druhé zůstává konzervatizmus v oblastech, které ovšem jen zdánlivě nesouvisejí bezprostředně s běžným životem průměrného jedince. A to se týká i oblasti hudebního vzdělání mladého člověka. Obecně řečeno - pokud stačí k hudebním začátkům malého človíčka společně zazpívaná písnička, případně zobcová flétnička, pak je svět v pořádku. Ale už i v letech, kdy začíná teprve hudební svět vnímat, na něj působí právě moderní technika, např. ve tvaru reprodukované hudby z domácí stereosoupravy. S přibývajícím věkem na něj působí další „hotová“, perfektně reprodukovaná hudba, ať už z walkmanu nebo z diskotéky. Je v něm cílevědomě pěstován „spotřebitel“ hudby, kterou „dělá“ někdo jiný. Který človíček pak touží se naučit muziku třeba na starém akordeonu, rozladěném klavíru, případně starých, seschlých housličkách nebo popraskané kytaře? Ano - najdou se takoví, kteří sami i přes tato úskalí chtějí vytvářet tóny, jsou i rodiče, kteří své dítě „pošlou do houslí“. Je jich ovšem žalostně málo. Jak se tato situace řeší? Mohu prohlásit, že ve Varnsdorfu se skutečně pro získávání mládeže pro tvorbu hudby vykonává pořádný kus práce. Počínaje činností hudební školy a předvedením všech jejích oblastí působení až po koncerty našeho největšího hudebního tělesa, Varnsdorfské komorní filharmonie, konče velice dobrou spoluprací všech jejích složek s Městským divadlem, které se stará o pokud možno co největší obzor i v hudebním vzdělávání našich občanů.

Pokračování najdete v příštím čísle Hlasu severu.

Josef Egyptský ve Varnsdorfu

Skutečně neobvyklou návštěvu propásli obyvatelé našeho slavného města v sobotu 8. srpna v 17 hodin. Zatímco davy našich občanů směřovaly toho odpoledne za třicetistupňového vedra k blízkým i vzdálenějším rybníkům, asi třicítka diváků přišla do Starokatolického kostela ve Varnsdorfu, aby se v příjemném prostředí tohoto stánku osvěžila na těle i na duchu.

Dvanáct dětí z Varnsdorfu a Hartmanic v jižních Čechách se při svém pobytu na letním starokatolickém dětském táboře pokusilo o dramatizaci známého biblického příběhu o bratrské nenávisti, odpuštění a smíření. Jak silné téma pro naši hektickou dobu! Jak upřímné a přesvědčivé byly výkony malých herců a hereček! Jaká škoda, že tento apel vyslechlo tak málo našich spoluobčanů!! Sluší se poděkovat všem účastníkům a organizátorům za krásný zážitek onoho odpoledne a popřát autorce textu, písní a režie, studentce Filosofické fakulty Haně Karasové, aby nám připravila ještě mnoho takových krásných chvilek.

Poetický kód 200 - 20 - 2, aneb Ohlédnutí za mezinárodním svátkem lužickosrbské poezie

Mezinárodní svátek lužickosrbské poezie je už dlouhá léta jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí v sousední Lužici. Přestože ve Varnsdorfu se letos uskutečnil teprve podruhé, zaznamenal pozoruhodný ohlas. Po loňském úspěchu získal záštitu i podporu české Obce spisovatelů, reportáže a zprávy o akci přinesl regionální i celostátní tisk v České republice a v SRN - jak v lužickosrbských, tak i německých médiích. Informace a reportáže včetně aktuálních rozhovorů odvysílaly mj. Český rozhlas a Rádio Svobodná Evropa. Český rozhlas dokonce projevil zájem o další relace vycházející z této akce.

Pozoruhodný byl zájem veřejnosti. Pořadu se zúčastnila delegace z podkrkonošských Semil (mj. starostka města ing. Václava Kodejšová a ředitelka knihovny Svatomíra Hendrychová), kde mají zájem blíže se seznámit s lužickosrbskou kulturou, přijeli zájemci z Chrastavy a Nového Města pod Smrkem, své zástupce vyslal také Klub severočeských spisovatelů z Ústí nad Labem.

Jedním z podstatných přínosů svátku poezie - zejména pro Lužici - je mj. fakt, že většina zúčastněných autorů pro tuto příležitost napíše nový, původní text, takže by jistě bylo zajímavé mít možnost přečíst si všechna taková díla za celých dvacet let. Pro naše čtenáře přinášíme alespoň ukázky některých básní, které zazněly letos ve Varnsdorfu.